Obec Drahotuše se nachází na severní Moravě v Olomouckém kraji. Přesněji 3 km západně od města Hranice, na pravém břehu řeky Bečvy, v nadmořské výšce 250 metrů. Od 1. ledna 1976 jsou součástí Hranic jako jejich místní část s katastrální rozlohou 1 004 ha půdy. K současné době bylo vystaveno 539 domů a trvale nahlášeno 1 455 osob. Osada Rybáře s 25 obyvateli, nacházející se 2 km jižně od Drahotuš, je dnes místní částí obce.

Z hlediska geomorfologického členění České republiky lze k. ú. Drahotuše zařadit takto: provincie – Západní Karpaty, soustava – Vněkarpatská sníženina, podsoustava – Západní Vněkarpatská sníženina, celek – Moravská brána. Moravská brána (Porta Moravica) tvoří jihozápadním-severovýchodním směrem protáhlý, 65 km dlouhý a 4 až 9 km široký úval s plochým reliéfem. Na jihozápadě přechází zcela plynule u Přerova do Hornomoravského úvalu, na severovýchodě rovněž plynule u Jeseníku nad Odrou do Ostravské pánve. Severozápadní část je ohraničena Oderskými vrchy (východní okraj Českého masivu) a jihovýchodní část hraničí s hřebenem Maleníku 479 m n. m. (Západní Karpaty).

Katastrální území obce Drahotuše patří k povodí řeky Bečvy a k úmoří Černého moře. Nejvýznamnějším vodním tokem je řeka Bečva (mimopstruhový rybářský revír Bečva 4), protékající Hranicemi, Rybářemi i Lipníkem nad Bečvou a u Troubek se vlévající do Moravy. Střední tok Bečvy teče v regulovaném řečišti o šířce až 20 m a mírně proudící úseky střídají tůně. Dno je převážně štěrkovité s většími kameny a místy i s bahnitými nánosy. Okolí Bečvy trpí častými záplavami, které způsobují beskydské bystřiny pramenící v oblasti s vysokým úhrnem srážek a s malou vsakovací schopností.

Popis znaku podle erbovní listiny z roku 1629:

„Štít se třemi poli, z nichžto pravé, ježto celý štít právě v polovici od vrchu až do spodku dělí, jest bílé neboližto stříbrné barvy a v něm půl orla černého roztaženého s jednou hlavou a zlatou královskou korunou, druhé pole na levé straně vrchní jest žluté a třetí pod ním červené a na tom obojím poli dva nože z erbu našeho dědičného a nad nimi klobouček knížecí červený, v prostřed pak štítu věži bílou bez špice, z jedné strany na bílém a z druhé na žlutém a červeném poli stojící.”

Popis znaku v současné heraldické terminologii:

Na štípeném štítě stříbrná městská věž s branou, doprovázená vpravo na stříbrném poli polovinou černé korunované orlice se zlatou korunou a červeným jazykem, vlevo na zlato- -červeně kosmo děleném poli dvěma stříbrnými vinařskými noži se zlatou rukojetí, nad nimi knížecí klobouk. Upozornění: V heraldice se udávají strany z pohledu nositele štítu, tedy opačně než je vidí pozorovatel.